Vždycky když navštívím svou tetu v domově důchodců, je naším rituálem, pravidelné odpolední posezení nad kelímky kávy z automatu, neboť jiná možnost tam bohužel neexistuje. Stalo se již jakýmsi naším pravidlem, že přivezu pro každou nějaký dobrý zákusek a společně pak po obědě zasedneme v návštěvní místnosti ke stolu a probíráme události, které se odehrály od minulé návštěvy. Samozřejmě, že právě u tohoto povídání popíjíme nepříliš lahodný mok a pojídáme zákusek.

Teta labužnice

Moje teta je odjakživa milovnice dobré kávy. A protože jsem věděla, jak moc po ní touží, připravila jsem pro ni překvapení a objednala prostřednictvím internetového obchodu balíček, z něhož bylo na první pohled patrné, že je v něm kvalitní káva. Vzala jsem ji tedy s sebou, dovolila se sestřiček a uvařila v kuchyňce něco, co se nedalo naprosto přirovnat k obarvené vodě, kterou jsme doposud pily z tamního automatu. Vydržely jsme u svých hrníčků sedět hodně dlouho a libovaly jsme si, jakou radost a jaké pochutnání jsme si připravily. A tak je mi jasné, že bez voňavého balíčku už za svou tetou nikdy více nepojedu.